6. 3. 2011

Napínali jsme vás dlouho, ale už je to tady - písnička Až jde do světa! Oproti třem písním z Dema 3 je obohacena zvukem klavíra a zpívá ji dond. Poslouchejte přímo na našem webu (vpravo pod nejbližším koncertem) nebo na našem profilu na bandzone.cz.

28. 1. 2011

První koncert roku... To byl kravál... Bezpaťáci to napálili fest a my jsme se snažili, aby nespadl řemen a doufám, že se nám to povedlo. Díky Pepovi za zvuk, BPB byli spokojení (určitě si spolu zase zahrajeme) no a já se těším na další koncert ve Vrchlabí.

Ráno mi přijde od Chosého SMSka, že se omlouvá a dneska nedorazí. Nakládám basu s nealkopivem a v deset jsem v Prčanici.

Snídáme, nad kafem debatujeme, co musíme dneska dodělat: hlavní zpěv, druhé (třetí?) hlasy, ale taky ještě přehrát velké sólo – včerejší večerní experimentování s mikrofonem se nám nevyplatilo, technická kvalita posledního záznamu je bohužel špatná. (Což je škoda, protože to bylo moc dobře zahraný.)

Chystáme mikrofon na zpěv, kolem půl jedenácté začínám krákat. Asi po hodině máme v počítači něco, s čím jsme jakž takž spokojení (tedy já ne, ale líp to prostě nezazpívám). Dohadujeme se o umístění druhých a třetích hlasů – druhé nazpívám já a třetí asi Rejka, uvidíme. Dvacetkrát si pouštím smyčku dokola, abych ten druhý hlas vymyslel, pak asi na pětkrát nahráváme nanečisto, až se mi to zdá OK. Rejka mě nakonec přesvědčuje, abych si i třetí hlas nazpíval sám, což dávám překvapivě rychle, asi na třetí pokus. (Znovu se přesvědčuju o tom, že se musím příště líp připravit a dobře si rozmyslet frázování.)

V poledne narychlo zapínáme kombo a elektriku, chystáme mikrofony a Pepa jde nahrát novou verzi sóla. Chvilku se rozehrává a když začne brblat, že ho bolí ruce, nahráváme. Asi na čtvrtý pokus nakonec nahrává velmi dobrou verzi (která je asi i lepší než ta nejlepší včerejší).

Slavnostně se objímáme a jásáme, že jsme dokázali nahrát Až na pouhých šestnáct stop. Vypínáme, balíme, uklízíme. Před jednou odjíždím domů a až do večera netrpělivě čekám na první zkušební mix...

Myšlenka nahrát ještě jednu písničku k D3 vznikla před koncem roku 2010, když se ukázalo, že pro různé účely potřebujeme mít jako demo písničky čtyři. Dohodli jsme se na Až, které jsme původně začali nahrávat už v létě, ale pak ho nedokončili.

Vstávám dřív než do práce, což v sobotu moc nepotěší (obzvlášť moji ženu, která mě v půl osmé vylochtává z postele). Ve tři čtvrtě na devět vyzvedávám Chosého na Opatově, v devět jsme v Prčanici. Snídáme, probouzíme se a debatujeme o tom, jak budeme nahrávat. Chystáme mikrofony kolem bicích a dráty ke klávesám. Debatujeme, jestli budu pracovní stopu nahrávat na kytaru nebo na basu. Nakonec se ustavuje pracovní skupina Rejka-Chosé, která se zavírá ve studiu a já si sedám s kytarou vedle Pepy u mixážního pultu.

Nastavujeme úrovně, hlasitosti, mikrofony, sluchátka. V půl jedenácté se pouštíme do práce a asi půl hodiny se rozehráváme. Kolem jedenácté nahráváme první verzi pracovní stopy. Dohadujeme aranž bicích v mezihře a pak asi dvacetkrát hledáme optimální rychlost. Začínají mě bolet prsty.

Docházíme k závěru, že nás klik pocitově zdržuje, a sbíráme odvahu ho vypnout. Zkoušíme nahrát bicí s pomocnou stopou a Chosé se opravdu blýskne, protože třetí pokus zní skvěle. Několikrát posloucháme nahrávku a v poledne se rozhodujeme, že tohle berem. Rejčiny klávesy jsou zahrané skoro přesně, v případě potřeby by je asi nebylo nutné přehrávat.

Obědváme dovezenou pizzu a dohadujeme se, co dál. Po jídle si jdu rychle sednou k base, než na mě dolehne útlum. Nakonec se mi podaří asi na šestý pokus nahrát velmi slušnou verzi. Zvuk basy je přes kombo naprosto perfektní, s bubny to zní až neuvěřitelně dobře.

Kolem půl druhé beru do ruky kytaru. Pepa hledá optimální zvuk, já znovu zjednodušuju (už několikrát zjednodušenou) aranž kytary v úvodních pasážích. Nahráváme. Asi třicátá pátá verze podkladu prvních dvou slok zní konečně přijatelně. Zkoním jenom arpeggio v posledním taktu, ale dohadujeme se, že to necháme tak. Nahráváme beglajt pod třetí sloku a sólo, to už jde o něco snáz. V půl čtvrté se zvedám ze židle s úplně dřevěnými zády a rozřezanými prsty, kytara je nějak nahraná. Nejsem s ní spokojený, ale líp už to nezahraju a musíme se pohnout dál.

Rejka během deseti minut suverénně přehraje klávesy a pak odjíždí do města vyzvednout děti. Chystáme mikrofony na elektrickou kytaru. Hledáme zvuk nabroušené kytary jako podklad do mezihry, ale nic se nám nelíbí; zkoušíme čistý zvuk. Znovu si sedám na židli, tentokrát s elektrikou, a nahrávám kila do mezihry. (Nakonec tuhle stopu nepoužijeme, ukáže se jako zbytečná.)

Před pátou si bere elektriku Pepa, já si sedám k počítači a za mixpult. Pepa s přehledem nahraje sólo do mezihry. Zkoušíme změnit nastavení zvuku do dlouhého sóla a nahráváme. Asi desátý pokus s Chosém schvalujeme, ale Pepa se rozhodne zkusit to ještě jednou – a dobře dělá, poslední pokus je totiž zdaleka nejlepší.

Je šest, rozhodujeme se, že zpěvy nahrajeme zítra dopoledne. Balíme věci, zálohujeme nahrávky. V půl sedmé naprosto unavený odjíždím.