Vstává ještě před svítáním, horkou kávou tělo zahřívá,

ve tmě se nad svým člunem sklání, potisící tohle prožívá.

Santiago, starý, zkušený, pevnou vůlí oplývá,

má v očích jiskru odhodlání, přece smůla věčná nebývá.

 

Už dvanáct týdnů bez ustání prázdné sítě domů přináší,

víra mu v pochybnostech brání, dál a dál ho voda unáší.

Santiago, starý, zkušený, tichou prosbu vysloví,

dej mi pane své požehnání, ať jsem ten kdo rybu uloví.

 

Hluboko v moři obr krouží, jednu z návnad lačně polyká

stařec na slunci oči mhouří, začíná zápas, bitva veliká

Santiago, starý, zkušený, všechny síly napíná,

dokud mu ruce nohy slouží, svádí boj s výdrží marlina.

 

Dva dny dvě noci měří síly, starý muž nad obrem vyhrává,

vítězství trvá jenom chvíli, žraločí vpád šance nedává.

Santiago, starý, zkušený, těžkým spánkem usíná,

obzor je vzdálený a bílý, končí den, hned nový začíná.