Verona

Ještě jednou, naposledy, políbím tě, jako bys byl živý.

Dřív než dýka milostrdně ukončí mé osudové prokletí,

dřív než nářek příbuzných se za rozbřesku po Veroně rozletí.

Ještě jednou, naposledy, políbím tě, jako bys byl živý.

Dřív než ráno najdou naše bledá těla chladná jako kamení,

dřív než dávná nenávist se v žal a hoře ve vteřině promění.

Ještě jednou, naposledy, políbím tě, jako bys byl živý.

Dřív než slunce nad obzorem bledý úsvit rudým vzorem překryje,

dřív nežli zvon na kostele za nás oba umíráček odbije.

Ještě jednou, naposledy...